Tohle musíte slyšet VIII. - Spotify playlist

Pro tentokrát jsem se chtěl zaměřit na hudbu, která vznikla v Irsku (včetně toho Severního). Přece jen je toho i po vynechání hlavních jmen jako jsou U2, The Cranberries, Thin Lizzy, Van Morrison, The Corrs, Sinéad O'Connor či Enya stále víc než dost. Zároveň se ani nebudeme vracet k těm, které již v playlistu máme - The Script, Duke Special, The Frames a Glen Hansard.

Odkaz na playlist Timo Hoeke New na Spotify

79. Hozier - Someone New

Začněme z ostra. Zpěvák Hozier se objevil před pár lety a najednou byl všude - primárně díky jeho písni „Take Me To Church“. Temnější hudba s dozvuky soulu či blues příjemně podkresluje jeho výrazný hlas. Je moc dobře, že se vzdal své pozice ve sboru a vyrazil na sólovou dráhu. Vy si od něj teď můžete poslechnout „Someone New“. Zajímavost: v klipu této písně můžete najít herečku Natalie Dormer známou z rolí ve filmové sérii Hunger Games či seriálech jako Hra o trůny nebo Tudorovci.

80. Heathers - Remember When

Pod názvem Heathers se schovávají dvojčata Louise a Ellie MacNamarovy, která přišla s chytlavými písničkami stojícími pouze na souzvuku jejich dvou hlasů a podkladu jediné akustické kytary. Tak jsem je objevil v roce 2009 v Irsku já: píseň „Remember When“ byla doprovodnou melodií upoutávky na Irsko jako turistickou destinaci běžící v kinech před každým filmem. Krátce na to jsem měl možnost je shlédnout a poslechnout si i naživo v přeplněném dublinském klubu, který svou folk-popovou náloží okouzlili. Jejich písničky se Vám prostě dostanou do hlavy. Pokud budete poslouchat dál, nebuďte překvapeni, když na pozdějších nahrávkách naleznete silně popové písně a odklon od akustické kytary. Dvojhlasý zpěv naštěstí zůstal!

81. Fight Like Apes - Jake Summers

Fight Like Apes je dost opomíjená formace z Dublinu, která si zatím našla cestu do Anglie nebo Spojených států, ne však do kontinentální Evropy. Jejich hudba je založená na syntezátorech doplněných pouze baskytarou a bicími. Ano, žádné kytary. I přesto je náboj až punkově energický - mezi vlivy jsou jasně slyšet třeba takoví Pixies. Texty jsou založené na populární kultuře a v jejich interpretaci se doplňují zpěvačka May Kay a zpěvák Pockets. Ti se nebojí přecházet do křiku, kdykoli si to gradace skladeb vyžádá. První album jsem dostal asi před deseti lety k narozeninám, aniž bych název Fight Like Apes někdy předtím slyšel. Postupně si našli místo v mé sbírce a já se k nim rád a pravidelně vracím. Vyzkoušet můžete skladbu „Jake Summers“.

82. Kodaline - All I Want

Kodaline je další parta, která (stejně jako třeba The Script) osciluje na pomezí indie-rocku a indie-popu. Jejich poklidné kytarovky dobyly svět a vy je tudíž máte možnost znát i z českých rádií nebo festivalů. Balady, které doplňují až srdceryvné videoklipy („All I Want“ je velice dobrým příkladem; klidně si najděte videoklip - respektive jsou to příběhově dva navazující díly, každý na podkladu té samé písně), jsou občas proloženy řekněme svižnějšími kousky, alespoň v rámci jejich repertoáru. Občas si vypomáhají elektronikou, všechno je však založené na teskných či zamilovaných melodiích a hlasu zpěváka Steve Garrigana. Můžete klidně oponovat, že to není nic převratně nového - podívejte se na Coldplay, Keane nebo třeba i U2. Ano, je to pravda, ale silné a chytlavé písně se přece neomrzí. Navíc, jejich koncerty dokazují, že se nejedná o ve studiu přikrášlené umělce, ale že jsou to hudebníci na svém místě. Jejich hvězda stále stoupá a je velice pravděpodobné, že jednou budou stejně známí jako dříve zmínění souputníci. Naprosto zaslouženě.

Teď se pojďme vzdálit z Dublinu a poslechněme si, co nabízí Severní Irsko:

83. Two Door Cinema Club - Cigarettes In The Theatre

Trojice Two Door Cinema Club vtrhla na scénu svým svižným pojetím indie-rocku. Kombinace hbitých kytarových riffů dvou kytaristů a svižných rytmů je do jisté míry postavena na dobře šlapajících bicích. A to i přes to, že bubeník není členem formace. A už vůbec jejich melodickým kytarovkám při nahrávání neškodí používání beatů a elektronických bicích. Po prvním našlapaném albu (z něhož pochází i ochutnávka „Cigarettes In The Theatre“) navázali poklidnější druhotinou oděnou v elektronické aranže. Po dlouhé pauze vydali v roce 2016 třetí album, jehož zvuk se slušivě snaží dohnat ušlý čas v hudebním byznysu a přibližuje Two Door Cinema Club blíže k žánrovým souputníkům The 1975.

84. Snow Patrol - Chasing Cars

85. Snow Patrol - Don't Give In

Severoirská kapela Snow Patrol je často nesprávně označovaná za skotskou, protože její historie začala na univerzitě ve skotském Dundee, kde se muzikanti potkali. Když se řekne Snow Patrol, tak většině lidí začne v uších znít jejich 12 let starý hit „Chasing Cars“, který patří mezi nejúspěšnější a nejhranější rockové skladby první dekády 21. století. Letos stihla tato kapela po dlouhé pauze vydat nové (již sedmé) album, které rozhodně stojí za poslech – zkuste třeba „Don't Give In“. Vokály Gary Lightbodyho, kterého jste mohli zahlédnout v malinké roli ve Hře o trůny, jsou snad ještě naléhavější a emotivnější než dříve. Svou hudbou se řadí mezi alternativní rock, základem písní jsou silné melodie. O ty se stará kromě zpěváka také klávesák a kytarista Johnny McDaid, který krom působení v kapele skládá hudbu pro ostatní umělce. Jeho služeb využili například: Ed Sheeran, Robbie Williams, Rudimental, P!nk, James Blunt či výše zmínění Kodaline.

86. Ash - Oh Yeah

87. Ash - True Love 1980

Kapela Ash je aktivní již od první půlky devadesátých let a na jejich pojetí power-popu s příměsí Britpopu a indie-rocku se zdá, že snad nestárnou. Zpěvák a kytarista Tim Wheeler sype z rukávu další a další skladby, jejichž kvalita možná ne vždy stoupá, ale vyloženě neklesá. Já jsem je objevil písní „Oh Yeah“ na jedné kompilaci od německé hudební TV stanice Viva. Kapela po šesti albech a patnácti letech činnosti přešla na vydávání skladeb formou singlů – písně, jež byly označené od A do Z vycházeli každé dva týdny (jednou z těchto skladeb je i „True Love 1980“). Teprve poté vyslali do světa i dvojici kompilací, jež tuto tvorbu shrnuly. Od tohoto počinu stihli vydat další dvě alba, jejich hudba se nijak výrazně nemění, ale energie a melodie jim stále neschází.

88. The Strypes - Blue Collar Jane

S mladíky The Strypes se nakonec vracíme na půl cesty k Dublinu, zpět do Irské republiky. Prorazili jako šestnáctiletí mladíci energickými živými vystoupeními, v nichž míchali vlastní tvorbu se skladbami, které obdivovali. Celé se to nese na šedesátkové rock‘n‘rollové vlně, z níž čiší inspirace Chuck Berrym, The Yardbirds nebo Dr. Feelgood. První album je pokračováním tohoto trendu, kde dokázali dobovými předělávkami doplnit vlastní skladby, které si s originálním materiálem nezadají (jako třeba „Blue Collar Jane“).