Odkaz na playlist Timo Hoeke New na Spotify
Editors
Angličtí
Editors jsou jedním z předních protagonistů indie-rockové scény
posledních dvou dekád. Patří mezi kapely, které se nebojí
experimentovat a mísit žánry, přičemž nikdy neztrácejí svojí
tvář. Jejich skladby jste určitě slyšeli mnohokrát, aniž byste
o tom možná věděli. Například pořad Jídlo s.r.o. Romana Vaňka
na internetové televizi Stream používal jejich skladby velice
často do svých reportáží. Od Editors už v playlistu máme tři
skladby, tak k nim přidám pár dalším pro ucelenější pohled;
některé z níže zmíněných jsou tedy i ty původní příspěvky.
Lights (#131)
Bullets (#132)
Smokers Outside The Hospital Doors (#44; přidáno 10.1.2018 v rámci článku Tohle musíte slyšet IV.)
Well Worn Hand (#133)
První
dvě alba britských Editors jsou založená na kytarách a ač jsou
vždy autentická, tak jdou v davu dalších indie-rockových
kapel jako Bloc Party, Interpol, atd. Čím byli od začátku
výjimeční byla temnota, jež ze skladeb čišela. Hlavní podíl
na tom má zpěv Toma Smithe, jež skvěle doplňoval kytarový wall
of sound. Nejlépe je to patrné v Smokers Outside The
Hospital Doors, ke které dokonce natočili klip v Praze.
V baladě Well Worn Hand, jejíž vokál silně připomíná
Michaela Stypea z R.E.M., mám už navždy nahrané sychravé
večery v ulicích Dublinu.
In
This Light & On This Evening (#134)
Papillon (#135)
The Weight (#45; přidáno 10.1.2018 v rámci článku Tohle musíte slyšet IV.)
Po
dvou deskách začaly kytary rychle mizet pod vrstvami elektroniky a
syntezátorů. Temnota se zdála ještě temnější a atmosféra
ještě ponuřejší. Ale ani tady nezmizely silné melodie či Tomův
specifický tón. A právě tímto prvním úkrokem začali psát
Editors novou kapitolu jako kapela, která se nebojí zavítat do
jiných vod. Ba co více, klidně si je podmanit. Spolupráce
s producentem Floodem, který má prsty v hudbě U2, Nine
Inch Nails, Depeche Mode a mnoha mnoha dalších, zafungovala na
výbornou.
No Harm (#46; přidáno 10.1.2018 v rámci článku Tohle musíte slyšet IV.)
Na
páté desce se kapela rozhodla zúročit předchozí zkušenosti a
produkovat si písně interně. Pokračují v nastolené cestě,
industriální prvky jsou častější a skladby občas
připomenou Depeche Mode či Nine Inch Nails. Přestože jsou kytary
stále přítomny, je občas téměř nemožné je zaslechnout ve
změti syntezátorových aranží.
Hallelujah
(So Low) (#136)
Magazine (#137)
Barricades
(The Blanck Mass recording) (#138)
Violence
(The Blanck Mass recording) (#139)
Magazine
(The Blanck Mass recording) (#140)
Další
album vzniklo v produkci kapely s pomocí Leo Abrahamse a
elektronického producenta Blanck Mass. První z nich
spolupracoval s mnoha jmény z hudební branže a složil
hudbu k mnohým filmům; druhý tvoří drsnou elektronickou
hudbu, ať už sám nebo s parťákem pod jménem Fuck Buttons.
Nahrávek s Blanck Mass se kapela trochu zalekla a tak na albu
Violence jsou primárně decentnější kousky. Následně však byla
uvolněna i Blanck Mass Sessions, takže si můžete poslechnout
rozdíl mezi oběma verzemi. Každopádně je elektronika zcela
dominantní, skladby občas zabrousí až do disco popu, ale stále
zůstává ta úžasná temná atmosféra, kterou si získali své
posluchače již v raných kytarových dobách.
Black
Gold (#141)
Frankenstein (#142)
Violence
(The Acoustic Recordings) (#143)
Letos
na podzim vydali Editors svou první Best Of kompilaci nazvanou Black
Gold. Krom obvyklého výběru největších hitů na ní najdete i
tyto novinky a je to právě Frankenstein, který posouvá Editors
ještě blíže disco popu. A pokud si pustíte videoklip, vizuál
více než podtrhuje hitovost a zábavnost této skladby. Součástí
Black Gold kompilace je potom i osmička akustických verzí jejich
písní, v nichž rychle zjistíte, že i pod vstvami
produkčních kejklí a elektronických blýskátek jsou to stále ti
stejní a dobří Editors, pro něž je základem silná melodie.
Twin Atlantic
Až
do nedávna mě nenapadlo přirovnat Twin Atlantic k Editors,
ale obě kapely začaly na britské kytarové scéně s melodickými
písněmi a jedinečným a nezaměnítelným zpěvákem. Zatímco Tom
Smith z Editors má svůj hluboký hlas, tak Sam McTrusty svým
zpěvem nezapře svůj glasgowský původ. Jeho skotský přízvuk je
dominantní, ať už se pustí do pomalé balady, či do rockové
vypalovačky.
You’re Turning Into John Wayne (#144)
To
je právě ta vypalovačka z jejich raného alba
Vivarium. Na jejich prvních písních spolupracovali
s producenty se zkušenostmi s emo-rockovými kapelami, což
se trochu promítlo i do samotných nahrávek. Právě vliv tvrdší
rockové (občas až hardcorové) hudby jim brzy přinesl
předskokanskou pozici u The Smashing Pumpkins, Blink-182, My
Chemical Brothers nebo u krajanů Biffy Clyro.
Heart
& Soul (#145)
Hold On (#146)
Na
pozdějších počinech spolupracovali s Gil Nortonem
(Foo Fighters, Pixies, Maximo Park, Sum 41) a Jacknife Leem (U2, ,
R.E.M., The Killers, Snow Patrol, Biffy Clyro či právě Editors),
což se na jejich zvuku podepsalo přiblížením k popové
rovině, aniž by vynechali kytary nebo svou hard-rockovou duši.
Jejich hudba se stala součástí rozšířeného žánru
stadiónového rocku, jemuž dominují silné a zpěvné refrény a
melodie.
No
Sleep (#147)
Whispers (#148)
Zatím
poslední album z roku 2016 přineslo syrovější kousky, kde
prim hrály opět kytary a hard-rock. Ze strany kapely šlo trochu o
krok zpět k začátkům. Silné melodie však zůstaly.
Barcelona (#149)
Novocaine (#150)
V příštím
roce vyjde další nahrávka a podle prozatímních ochutnávek se
pustí do většího koketování s elektronikou, kterou
příjemně zakomponují do své hudby, aniž by se zbavili toho, co
je pro ně charakteristické. Právě skladba Novocaine trochu
připomene Editors a dělá z Twin Atlantic jejich skotského ne
až tak vzdáleného příbuzného.
Pěkný poslech a brzy zase naslyšenou!
Žádné komentáře:
Okomentovat