Tohle musíte slyšet!

Nedávno jsem se někde dočetl o studii, která přišla na to, že člověk přestane (aktivně) vyhledávat novou hudbu průměrně ve věku 33 let. Já jsem tuto hranici už překročil, ale sám jsem dosud nepřestal novou hudbu vyhledávat - ať už se jedná o nové interprety, novou hudbu produkovanou těmi, které už znám, případně i starší interprety, ke kterým jsem se dosud moc nedostal. Zároveň se pokusím svým čtenářům některé z těchto nových úlovků představit. Proto jsem vytvořil playlist na Spotify, který bude obsahovat právě tyto novinky.

Co je Spotify? Spotify je jedna ze streamovacích služeb dostupných u nás. Jak to funguje? Buď si můžete Spotify stáhnout (do telefonu, počítače, tabletu, playstationu, atd.) ze stránek https://www.spotify.com/cz/ a založit si zde účet - ať už zdarma (obsahuje občasné reklamy mezi skladbami) či placenou verzi. Alternativně si můžete otevřít jeho webovou podobu. A pak už jen stačí najít si můj playlist pod názvem Timo Hoeke New. Případně si můžete tyto skladby najít na jiných službách nebo třeba na YouTube (videoklipy jsou často dost zábavné). Já Vás pouze vybavím seznamem skladeb a pár informacemi o nich, zbytek už nechám na Vás. (Samozřejmě se Spotify to budete mít jednodušší - já připravím playlist a vy si ho pouze pustíte.)

A teď už pojďme na samotný playlist - ten pro začátek obsahuje následující dvacítku skladeb. Postupně se bude rozšiřovat cca. jednou měsíčně o další skladby. O změnách playlistu Vás budu informovat v dalších článcích zde. A aby jste nebyli pouze pasivními pozorovateli-posluchači, tak klidně přidávejte tipy do komentářů pod článkem na další skladby, které jste zase objevili Vy.

1. alt-J - House of the Rising Sun (The Animals cover)

alt-J jsou podivíni, ne že ne. Jejich minimalistické zvukové aranže nejsou pro každého, ale v jejich jedinečnosti a odlišnosti je právě ta krása. Podivné navrstvené zvuky, ponurý, poklidný zpěv, samply. Ve finále náladový koktejl, který sklízí úspěch v hitparádách i na festivalech. Na nedávno vydané třetí desce nahráli tuto známou skladbu, pro kterou složili novou sloku. Původní píseň v jejich podání poznáte, ale rozhodně jste ji takto ještě neslyšeli.

2. Chinaski - Venku je na nule

Ne, není to jen proto, aby tady byl někdo z domácí scény. Chinaski vydali novou desku, která patří rozhodně mezi jejich lepší. Přináší vlastně kombinaci toho, co už dávno známe, kvalitní zvukovou produkci a jejich jedinou slabou stránkou jsou - dlouhodobě - texty. Ale i tady se najde výjimka. Může to být jen moje zbožné přání, ale věřím že jsem v textu našel jejich pokus o politicky zaměřený “protest-song”, do kterých se moc často nepouštějí. A právě z toho důvodu zde ta písnička je.

3. Clawfinger - Do What I Say

Švédští představitelé rap-metalu patří zároveň mezi hlavní protagonisty tohoto stylu. V devadesátých a nultých letech nesměli chybět na žádném festivalu alternativního rocku/metalu. Zároveň byli evropskou odpovědí na Rage Against The Machine. Ten čas je dávno pryč, kapela je již čtyři roky nečinná, až na občasné návštěvy festivalů - letos se objevili na brněnském Čarodějálesu a ještě k tomu přidají Brutal Assault v Jaroměři. Tato skladba patří mezi nejznámější z repertoáru a musím říct, že jsem si na jaře na jejich písních dost ujížděl. Bohužel samotné vystoupení na Čarodějálesu mi přišlo nepovedené kvůli špatnému nazvučení.

4. The Cranberries - Zombie

The Cranberries byli jednou z ikon hudebního světa devadesátých let. Dnes sice čas od času vydají nové album, ale to zůstává ve stínu jiných interpretů a, popravdě, chybějí mu větší hity, jakými zasypávali svět tehdy. Letos vydali desku plnou hitů - svých vlastních, z průběhu celé své kariéry. A aby to nebylo jen nudné opakování, tak nahráli všechny skladby znovu, tak trochu jinak. Akusticky. Tady je Zombie, kterou zná snad každý. Poklidnější, bez původní agrese. Taková vzpomínka…

5. Ed Sheeran - Galway Girl

Netradičně značně irskou píseň (nebo možná až příliš irskou) vydává hvězda z těch největších v poslední době - Ed Sheeran. Je to vlastně mix klasické irské hudby a toho, co tento nadaný zrzavý zpěvák umí. A je to povedené a chytlavé. Takže až si to budete zítra pobrukovat, tak vězte, že jsem Vás varoval. :-P

6. Fatherson - Lost Little Boys

Tato skotská trojice se snaží následovat své známější kolegy (Biffy Clyro, Twin Atlantic) do světa na vlně populárního indie rocku. Přidávají k tomu trochu svého podivínství, které se snaží smísit s hipsterskou image. Ale co rozhodne o tom, že si jejich písničky pustíte opakovaně jsou hlavně silné melodie a výborný hlas zpěváka. V nemalém potom určitě pomůžou i klipy, které doplňují celou tu pohádku o outsiderech, ze kterých se vyklubou rockové hvězdy. Z mého pohledu se jedná o jednu z nejlepších skotských kapel posledních let.

7. Fink - Looking Too Closely

Anglický písničkář a dříve DJ dorazí na podzim do Brna na koncertní zastávku. Jeho hudební rozpětí je neuvěřitelné - od až folkové polohy, přes blues, indie rock až po dub nebo trip hop - chvílemi připomíná Glena Hansarda. Ale hlavně zůstává sám sebou. Jeho koncert bude určitě emocionální zážitek. Přemluvit k návštěvě koncertu by Vás mohla tato skladba, jejíž stupňování zalézá pod kůži již po prvním poslechu.

8. Flogging Molly - Crushed (Hostile Nations)

Tito irští Američané už nás krmí svou směsí irského folku a pořádného melodického punk-rocku pěknou řádku let. Ale tato písnička z jejich posledního alba patří mezi jejich vůbec nejlepší. Výborné intro se zvukem dud, následované pořádným nářezem...

9. Foo Fighters - Run

Nové album Foo Fighters patří mezi nejočekávanější desky roku. Tato první ochutnávka přináší dávku energie, tvrdé rockové hudby, jak ji od nich známe… tak trochu v novém provedení. Čistá produkce, typicky vybrnkávaný začátek, do toho se přidává buben nápadně připomínající Imagine Dragons, taneční choreo v klipu - to vše ostře kontrastuje s řevem Dave Grohla, který je intenzivnější než na co jsme zvyklí. Divná kombinace? O to je překvapivější, že to funguje!

10. Kasabian - Bless This Acid House

Tato britská partička už se dávno zbavila nálepky “noví Oasis”. Ale přes veškeré experimenty se zvuky a styly lze stále najít odkaz britpopu. A na novém, letos vydaném albu, se vracejí ke kytaře jako ústřednímu nástroji. A tato skladba je ideální pozvánkou na jejich podzimní koncert ve Vídni, který určitě bude stát za to. Potkáme se tam?

11. Linkin Park + Kiiara - Heavy

O smrti Chestera Benningtona, zpěváka Linkin Park, už bylo napsáno více než dost. Jejich poslední album mi přišlo pozitivní, a to nejen tím popovým pojetím, ale i v textech. Teď po jeho odchodu to musím přehodnotit - náznaky, které si dnes člověk vyloží jinak než před pár měsíci, jsou skrz naskrz celou deskou. Ale tahle píseň jim asi vévodí. Přesto - výborná popová písnička z dílny dávných nu-metalistů.

12. Placebo - Every You Every Me

Britští gothic-rockeři se v létě zastavili v Brně na koncert v rámci jejich turné k dvacetiletému výročí kapely. Toto turné trvá již tři roky, takže jde vlastně o 23 let, které uplynuly od vydání jejich debutu. Písnička z nejznámějších ale pochází z 1999 a asi úplně nejlépe vystihuje tuto partičku.

13. Placebo - Running Up That Hill (Kate Bush cover)

A ještě jeden příspěvek od stejného interpreta - tuto předělávku písně Kate Bush odehráli i tentokrát v Brně a jen tím potvrdili, že jim cover verze jdou a sluší (a tato konkrétně). Výborná práce s atmosférou a stupňováním této skladby!

14. Qemists - Jungle

Qemists pokračují ve stopách The Prodigy. Do své tvrdší hudby, která však stále zůstává taneční, mísí stejně dobře kytary a bicí, jako i elektroniku. Pohybují se na rozmezí drum’n’bassu, raveu, dub-stepu a alternativního roku. K tomu přidávají verzi rapu, která v posledních letech hýbe Británií - grime. Qemists se často vrací do Čech, naposledy tu byli na jaře na Čarodějálesu, kde jejich set rozhodně stál za to.

15. Radiohead - No Surprises

Je to dvacet let od doby, kdy Radiohead vydali album OK Computer. Do té doby kapela, která na svých dvou albech razila v té době převládající linii britpopu a ovlivnila hromadu dalších kapel (Muse, Travis, Coldplay), se odklonila od soudobých trendů kytarové hudby a vyrazila na svou dlouhou dráhu experimentů, která trvá dodnes. Toto album bylo prvním krokem a k tomuto výročí, a výroční re-edici alba, opráším tuto náladovou skladbu.

16. Royal Blood - I Only Lie When I Love You

Britské duo Royal Blood vydává druhou desku, která pokračuje ve stopách té předchozí. Přináší přímočarý rok, který připomíná Queens Of The Stone Age, Muse, ale najdete i ozvěny Led Zeppelin. Těžko pochopitelné, že v této živelné kytarové hudbě není žádná kytara. Dvojice hraje ve složení bubeník a baskytarista-zpěvák, takže veškerý zvuk je tvořen pouze těmito dvěma nástroji. A celou řadou efektů, samozřejmě.

17. Royal Republic - Underwear

Jedna z nejchytlavějších písní první desky švédských garage-rockerů pokračuje ve výborné tradici švédských rockových kapel, ze kterých energie srší s každým akordem i slovem. Hudebně ne nepodobní svým krajanům The Hives, rozjeli vlastní kolotoč a během dalších osmi let dosáhli věhlasu ve většině Evropy. Letos na podzim přijedou do Brna a jejich koncert určitě bude patřit mezi nejlepší podzimní hudební zážitky.

18. Stereophonics - All In One Night

Stereophonics patří dlouhodobě mezi moje nejoblíbenější interprety, takže je jasné, že se těším na podzim, který přinese jejich nové album. Prvním singlem pokračují v tom, co jim jde a co se jejich fanouškům líbí. Sice to není další C’est La Vie z minulé desky (viz níže), ale ta byla v jejich katalogu jedním z nejlepších songů vůbec.

19. Stereophonics - C’est La Vie

Jak jsem zmínil v předchozím odstavci, toto je jedna z nejlepších a zároveň nejživelnějších skladeb této velšské kapely. Pochází z předchozího alba a musím uznat, že si nezadá s živou verzí, kterou jsem měl možnost vidět před dvěma lety ve Vídni. Toto je ideální start pracovního dne, který Vám nalije energii do žil lépe než ranní káva.

20. Wolf Alice - Yuk Foo

Tihle mladí Londýňané, kteří umě snoubí folkovou hudbu, na které začínali, s dravostí a energií grunge, se nás snaží nalákat na blížící se novou desku - jejich druhou. A zkoušejí to jejich zatím nejagresivnější skladbou s přesmyčkovým názvem. Nebýt toho, že na tu desku čekám už (minimálně) od jejich loňského zářijového koncertu v Praze, tak by si touto písní moji pozornost rozhodně získali. Takto ji už dávno mají, pouze přikládají do ohně, aby nevyhasla.

Odkaz na playlist Timo Hoeke New na Spotify.