V dnešní desítce hudebních přídavků bych chtěl vyzdvihnout alba, která mě nejvíce zaujala během roku 2017 a ke kterým se rád vracím. Někteří z těchto interpretů už samozřejmě v playlistu jsou, tak jsem se snažil vybrat trochu odlišné písně. Nepovažuji to za definitivní seznam ani žebříček, některá alba přeci jen potřebují více času a více poslechů, aby je člověk mohl náležitě docenit. Desky jsou seřazeny abecedně podle interpretů.
Odkaz na playlist Timo Hoeke New na Spotify.
(5)1 Kasabian - For Crying Out Loud
Tito Britové nahráli po pár žánrově odlišných experimentech hodně kytarovou a energickou desku. Základem zůstaly těžko rozkódovatelné texty a jejich mix hudebních stylů, ale důležitý je částečný odklon od předchozích hrátek s elektronikou a návrat k přímočařejším písním, jejichž základem je kromě chytlavé melodie právě kytara. To, že jsou na dobré vlně, dokazují i naživo. Jejich koncert ve Vídni byl neuvěřitelně pozitivní a energickou show, ve které se představili jako kvalitní hudebníci a zároveň jako správné rockové hvězdy.
Kde začít: už máme v playlistu dvě skladby - You're In Love With A Psycho a Bless This Acid House - přidávám tedy roztančenou Comeback Kid.
(5)2 Liam Gallagher - As You Were
Liam Gallagher - zpěvák, jehož hlas znáte z písní Oasis. Po rozpadu kapely kvůli neustálým rozporům s bratrem (a hlavní tvůrčí postavou Oasis) založil se zbylými členy formaci Beady Eye, s níž však ani přes dvě vydaná alba nedosáhl zářných úspěchů. A to i proto, že jeho hlavní devizou je zpěv, často se o něm mluví jako o posledním rock'n'rollovém zpěváku a frontmanovi, ale psaní písní už mu tolik nejde. V roce 2017 však vydal sólové album, o kterém léta tvrdil, že nikdy nevyjde. Pro toto album použil profesionální skladatele a pouze jim vypomáhal. Vzniklo album, které je celistvé, odkazuje na to nejlepší z britpopové éry a vokální projev Liama dokazuje, že neztratil na síle, na energii, ani na emocích. Nahrávka je jeho nejlepší výkon za minimálně deset let.
Kde začít: Wall Of Glass už v playlistu je, tak přidávám ještě Bold.
(5)3 Linkin Park - One More Light
O tomto albu Linkin Park toho bylo napsáno už hodně. Ikdyž se jedná o velký krok stranou od jejich tvrdé hudby, ať už nu-metalových začátků nebo pozdějších experimentů s elektronikou, a jde v podstatě o čistě popové album, na němž spolupracovali i s externími hudebními tvůrci z popového světa, pořád dokázali vytvořit album, které patří mezi to nejlepší, co rok 2017 přinesl. Chytlavé písně nabité emocemi, ne však vztekem a frustrací ale spíše pochybami o sobě samém, na bohatém hudebním podkladu, který umně zakomponovává kytarové linky do pozadí, kde se ztrácejí ve směsi ostatních nástrojů, se jen tak neoposlouchají a rozhodně si zaslouží pozornost. Dokonce i od věrných fanoušků, kteří možná na první dobrou neocení absenci tvrdých kytarových rifů a řevu Chestera Benningtona.
Kde začít: Heavy se zpěvačkou Kiiarou už v playlistu máme, tak přidávám titulní One More Light - křehkou baladu, která dostala nových rozměrů pár měsíců po vydání alba...
(5)4 Marilyn Manson - Heaven Upside Down
Kontroverzní kapela a její nové album. Hudebně se vrací do vlastní historie, připomíná období konce devadesátých let a jejich - z mého pohledu - nejlepší album "Antichrist Superstar". "Heaven Upside Down" je syrové až násilné ve zvuku a politické v textech. Je to přesně to, co byste od Marilyn Manson čekali, a to, co na jejich albech v posledních deseti letech často chybělo. Silné melodie, nezaměnitelný hlas a tvrdý industriální metal míchaný s punk-rockovou agresivitou.
Kde začít: nelehký úkol, všechny skladby jsou opravdu dobré, ale zkuste třeba první singl WE KNOW WHERE YOU FUCKING LIVE.
(5)5 Noel Gallagher's High Flying Birds - Who Built The Moon?
Noel Gallagher vydal své třetí sólové album pouhý měsíc po svém mladším bratru (viz #2 Liam Gallagher). Jak je u něj zvykem, písně si psal sám, ale tentokrát tvořil od počátku se severoirským producentem a DJem Davidem Holmesem. S ním chtěl spolupracovat už dříve, ale Holmes si dával jako podmínku, že veškerá hudba vznikne až v samotném studiu a Noel měl v té době již napsané písně pro své druhé album. Tudíž k jejich spolupráci došlo až na loňskou nahrávku. Výsledné album je z poloviny typický Noel Gallagher, na kterého jsme zvyklí - jeho písně mají nezaměnitelný rukopis známý již z předchozích nahrávek kapely Oasis. Ale tentokrát jsou písně odlišné hlavně sonicky - na zvuku se podepsal jak přístup a vliv Davida Holmese, tak samotný tvůrčí proces a experimentování ve studiu. A tak najdete skladby zahalené do nových zvuků včetně elektroniky, která nepůsobí vůbec tak nemístně, jak byste čekali. Naopak se jedná o jednu z nejnápaditějších nahrávek z pera Noela Gallaghera za hodně dlouhou dobu.
Kde začít: Holy Mountain, která má ten správný groove a melodickou linku podpořenou píšťalou.
(5)6 Queens Of The Stone Age - Villains
Josh Homme (zpěvák QOTSA-Queens Of The Stone Age, bubeník Eagles Of Death Metal) vydal se svou partou svojí nejvíc tanečně laděnou desku. Ale neděste se, pořád jsou to staří dobří QOTSA, jen jejich groove a stoner-rockové riffy dostaly tentokrát více pozitivní energie a produkční výpomoc od Marka Ronsona (muž za písní "Uptown Funk" a producent Amy Winehouse, Adele, Lily Allen). Tato zprvu možná zvláštní kombinace funguje výborně a pro QOTSA se jedná o jednu z jejich nejlepších nahrávek (snad až na "Songs For The Deaf").
Kde začít: první singl z alba - The Way You Used To Do - dala by se však vybrat téměř kterákoli skladba z této desky.
(5)7 The Rasmus - Dark Matters
Finští The Rasmus pokračují v trendu míchání v jejich domovině populární metalové hudby s popem. Ač to může znít zvláštně, tak se jim to daří stejně úspěšně jako jejich krajanům HIM nebo Waltari. Zatím poslední album přináší další porci tvrdších kytar, popových sborových popěvků, ohlasů moderní indie-rockové scény a naléhavého zpěvu zpěváka Lauri Ylönena. Sice v podstatě pokračují v tom, co již fungovalo v minulosti, nepředstavují žádný odklon od svého žánru, ale zároveň je na zvuku celé nahrávky znát čerstvý a moderní zvuk i současný trend primárně z Velké Británie. A právě to a kvalita písniček samotných dostalo jejich desku na můj seznam.
Kde začít: Paradise a Silver Night už v playlistu máme, takže přidávám Wonderman.
(5)8 Stereophonics - Scream Above The Sounds
Welští Stereophonics si už nějakou dobu razí vlastní cestu. Hrají pro radost, hrají stále svůj styl, ale jejich písničky s chraplavým hlasem Kelly Jonese jsou pro jejich fanoušky ostrov, ke kterému se v hudebním moři rádi a často vracejí. "Scream Above The Sounds" je třetím albem z původně plánované trilogie, z níž tak nějak sešlo. Předchozí díly opravdu vyšly ("Graffiti On The Train", "Keep The Village Alive"), a jsou zvukově propojené, ale kapela se nakonec rozhodla opustit myšlenku trilogie a toto album tak zůstalo samostatným kouskem v jejich diskografii. Kelly zde jako vždy mísí písně s až bluesovým nádechem, prokládá je baladami a dalšími smutnými příběhy ze svého okolí, ale každé skladbě dokáže propůjčit duši. Na tomto albu více experimentují, nebojí se přizvat i další nástroje, než je jejich základní sestava (kytara, basa, bicí) a místy svůj zvuk trochu "zašpinit". Na jejich alba se dá spolehnout jako na konstantu kvality.
Kde začít: krom klasické balady All In One Night (již v playlistu) zkuste ponurou a atmosférickou What's All The Fuss About?
(5)9 U2 - Songs Of Experience
U2 konečně vydali slibovanou druhou stranu k "Songs Of Innocence". "Songs Of Experience" bylo přepracováno kvůli změnám ve světě, které chtěla irská kapela reflektovat. A právě obě tyto desky, které se často ohlížejí do historie, ať už v textech, tématech a myšlenkách, tak i hudebně, patří k tomu nejlepšímu, co vydali od začátku devadesátých let a jejich přelomového alba "Achtung Baby". Naštěstí tentokrát nenahráli nové album všem uživatelům Apple do jejich zařízení, takže se hudební svět více věnuje samotným písním, než způsobu, jakým byly přivedeny na svět. U2 skvěle spojili své skladatelské umění a svůj tradiční kytarový zvuk z 80. let, experimenty s jinými hudebními žánry, elektronikou, novými postupy z 90. let a všechno svázali dohromady s pomocí producentů současné populární hudby. Výsledek je silné album primárně textově, ale zároveň poslouchatelné a líbivé hudebně. Samozřejmě nechybí i klasický rádiový hit či dva.
Kde začít: právě ten rádiový hit (You're The Best Thing About Me), ale i politicky motivovaný rockový song (American Soul) už v playlistu máme, takže přidávám Red Flag Day. Na rozdíl od hudby, kde jsou cítit léta osmdesátá, je její text aktuální a neotřele nahlíží na nynější migrantskou krizi.
(60/)10 Wolf Alice - Visions Of A Life
Wolf Alice bych směle zařadil na seznam toho nejlepšího, co se objevilo na rockové scéně posledních několika let. Tato čtveřice možná nepřináší žádné překotné novinky, ale snoubí folkové písničky, atmosférické kytarovky s neuvěřitelně nežnými vokály a melancholickými náladami, aby hned vzápětí přešla se stejnou grácií do až punk-rockového či grungeového nářezu, v němž zpěvačka Ellie Rowsell odhalí další tvář svého zpěvu. A je to právě ten mix punk-rockových momentů a něžných a emotivních zpovědí o dětství a dospívání, kterým zaujali nejen doma v Británii, ale i ve světě. Na svých (prozatím) dvou deskách nabízejí pestrou paletu poloh, stylů i témat, jimž dokáží na pódiích vdechnout neuvěřitenou energii a sílu. Ostatně jejich koncertní podoba je ještě lepší než ta studiová, jak jsem měl možnost se sám již dvakrát přesvědčit. Pokud bych měl nabídnout jednu novou kapelu posledních let, která stojí za poslech, byli by to oni.
Kde začít: rozhodně u Yuk Foo, Beautifully Unconventional a Don't Delete The Kisses, které ukazují tři různé polohy této formace. Ale ty už v playlistu máme, takže přidávám rozjásanou Space & Time.
Žádné komentáře:
Okomentovat