Tak trochu fejeton: Kostka

 Kostka

aneb důkaz toho, že člověk je tvor hravý

Asi nikdo nemůže zpochybnit, že pro lidské pokolení je kolo jedním z nejvýznamnějších vynálezů. Však se podívejte kolem sebe. Většina předmětů kolem Vás by bez něj asi neexistovala. Dost možná ani my samotní. Pojďme se však podívat na jeho protiklad. Pryč je elegantní křivka, která nemá konce. Hladká a jemná. Namísto ní přichází rovná hrana, zakončená pravým úhlem. Tak asertivní, ba možná až agresivní tvar nelze přehlédnout. V kontrastu s kolem je to úchvatně odvážný počin – kostka.

Historie kostky

Zatímco kolo má svůj význam v technologickém pokroku lidstva, přineslo posun v každodenních pracovních činnostech, kterým museli naši předkové čelit, tak kostka se opět předvedla jako protiklad. Namísto práce: zábava. Namísto dne: noc (nebo alespoň večer). Z dosud objevených historických artefaktů se můžeme pouze dohadovat, který z těchto vynálezů objevilo lidstvo dříve, nejstarší nálezy předcházejí většinu známých civilizací, které si pamatujeme ze školy, kresby jsou podobně letité. O čem tedy kostka byla a je?

O zábavě, především. Existují důkazy o existenci hracích či vrhacích kostek z doby kamenné, z antického Říma, ze starověkého Egypta. Jedna z prvotních stolních her (přestože možná předchází používání stolu jako takového) má tento předmět již v názvu: kostky. Jsou zároveň jediným nutným vybavením pro samotnou hru. Z období starořímské říše pochází také slavný citát „Kostky jsou vrženy“, který asi všichni známe. Co nám vlastně říká?

„Kostky jsou vrženy“ popisuje moment ve hře, kdy jsou kostky vhozeny na plochu stolu a jejich držitel již nemůže ovlivnit jejich další pohyb. Od té chvíle představují náhodný generátor hodnot. Zároveň se stejný citát používá i obrazně: když učiníte jakékoli rozhodnutí a víte, že budete muset čelit jeho důsledkům, ať už budou jakékoli, má stejné uplatnění a stejný význam. Ale zpět od vážných záležitostí ke hře, proto jsme tady.

Kostka: šestistěnný předmět s hranou kolem jednoho až dvou centimetrů, s malými žlábky na každé své ploše, jež svým počtem znázorňují číslice od jedné do šesti. Tak ji známe asi všichni a pamatujeme si ji z prvních dětských setkání s hrami jako jsou Člověče, nezlob se, Monopoly, apod. V dnešní době bývá nejčastěji plastová, ale najdete i dřevěné, skleněné či kovové. V dětských hrách většinou bývají pestře zbarvené s puntíky v odlišné, výrazné barvě. V různých hrách rozličných žánrů poté najdete i tématicky adekvátní barevné varianty.

Původní hra, někdy zvaná V kostky, sestávala z šestice kostek a kalíšku, z nějž se vrhaly na stůl, na zem či jinou plochu či podložku. Princip hry byl ve snaze hodit určité hodnoty, kterými překonáte ty soupeřovy. Často se jednalo o hazardní hru, kterou hráli stejně tak králové a šlechta, jako i chudí poddaní či otroci (samozřejmě většinou ne pohromadě). V minulosti byla jako hazardní a nebezpečná nespočetněkrát zakázána. V různých obdobách ji najdete v kasinech a dalších hernách po celém světě i dnes.

 

Kostka dnes

V obrodě společenských a deskových her posledních dekád zažívá i kostka svůj boom. Nebo možná spíš BOOM! Klasická šestistěnná kostka už nemusí obsahovat pouze puntíky, může mít psaná čísla, symboly, obrázky, slova… cokoli si vzpomenete. Její funkce je stále stejná – generování náhodných čísel či hodnot pro použití hry. Již nemusí jít pouze o posunování figurek po předem dané trase, může rozhodovat o tom, co se stane ve fantasy či RPG (role playing game) příběhu hlavnímu hrdinovi, může však rozhodovat třeba i souboje postav ve hrách jako jsou Dračí doupě.

Občas může být pouze vedlejším faktorem ovlivňujícím malý aspekt hry, jindy může celá hra stát na kostce či kostkách a jejich hodnotách. Například kostková desková hra Pandemic: Rychlé nasazení využívá kostky a na nich padající hodnoty k veškerým aktivitám ve hře. Kostky navíc nahrazují i figurky a používají se i pro označení aktivních či použitých polí.

Dalšími variantami jsou příkazové kostky, na nichž jsou slova či fráze, které v kombinaci více vhozených kostek dávají dohromady náhodné úkoly pro hráče. Ne až tak odlišný princip přinášejí třeba Story Cubes, na nichž jsou obrázky. Hráči musí takto vygenerované hodnoty/obrázky spojit do příběhu, čímž rozvíjejí svou fantazii a obrazotvornost.

Ale ve světě kostek nekončí vše ani šesti stranami. Historie zná dvacetistrannou kostku, která byla nalezena ve vykopávkách ze starověkého Říma. Dále naleznete téměř jakékoli tvary, co Vás napadnou. A často i ty, které by Vás ani ve snu nenapadly, vypadající nepřirozeně či přinejmenším ztřeštěně. Výběr začíná na dvou stranách (de facto mince), přes čtyři, osm, deset, dvanáct až po dvacet. Méně obvyklé jsou potom ty o jedné straně (tak trochu vtip sám o sobě) až do sto dvaceti. Ne všechny jsou jednoduše použitelné, některé vznikly spíše jako rarity. Když budete hledat, určitě najdete i další, které zde zmíněny nejsou.

Kostka nad zlato

Jak můžete vidět, možností je téměř nekonečno. Navíc s každou další novou deskovou hrou může přijít další varianta. Je evidentní, že je kostka druhem, jemuž vyhynutí nehrozí. Dost pravděpodobně tu zůstane i po nás. Kostka a její historie je nezpochybnitelným důkazem toho, že člověk je tvor hravý. Vždy si našel čas ke hře, v krutých a temných dobách, ve složitých a drsných časech, stejně jako za blahobytu a přepychu. V každé éře se hrály kostky a další hry, jež jich využívaly. Hráli je králové, diktátoři, mniši, dělníci, horníci, inženýři. Bohatí, chudí, malí, velcí. Po celém světě. A ve světle rozmachu deskových her to vypadá, že nás to hraní jen tak bavit nepřestane. Navzdory technologii, počítačovým i konzolovým hrám, virtuálním realitám, stará dobrá kostka si vždycky své místo na slunci najde.

Tak si hrajme. Nenechme tento klenot upadnout v zapomnění. Byla by to škoda.