Před koncem roku nabízím ještě jednu "prehistorickou" povídku z let devadesátých - mých středoškolských. Jednoduchá, až naivní povídka na nesmrtelné téma Vám přijde vhod při popoledním lenošení nebo při novoročním přemýšlení nad předsevzetími. A co mezi ně zařadit třeba toto: častěji číst knížky a povídky. 😉
Příjemné čtení a jen to nejlepší do Nového roku 2018!!
(Celou povídku si můžete otevřít zde ve formátu PDF.)
Žádné komentáře:
Okomentovat