Před nějakým časem jsem objevil server Bez frází přinášející příběhy sportovců z jejich vlastní optiky. Zaujalo mě tehdy, jako správného fanouška litvínovského hokeje, vyprávění Martina Ručinského o návratu z NHL a následných letech v české hokejové extralize zakončených historicky prvním titulem pro severočeský hokej. Letos jsem se na server vrátil přes příběh dalšího litvínovského hokejisty, Franty Lukeše, jehož gól byl zlatou tečkou na cestě za stejným triumfem žlutočerného týmu. Tentokrát jsem nezůstal u jediného článku, postupně jsem se vracel pro další příběhy.
Bez frází je ostatně čtivo, k němuž se budete vracet rádi. Jednotlivé příběhy sportovců jsou pečlivě a záživně sepsány a rozebrány. Vždy se váží k určitým událostem jejich kariéry, která nemusí být čtenářům nutně známa. Některé příběhy znějí trochu jako omluva nebo zpověď, jindy zase vysvětlení či jen vzpomínání, ale pokaždé čtenáře pohltí, takže je téměř nereálné přestat hltat řádky. Kolik nocí jsem se "zapomněl" a četl do pozdních - skoro až brzkých ranních - hodin, ač jsem věděl, že bych měl dávno spát. Ale i spánkový deficit mi stál za to se k příběhům na Bez frází vracet.
Ve většině se jednalo o příběhy z hokejového světa; ať už dalších litvínovských hráčů, protagonistů naganského úspěchu, tak i starší hokejové historie. Mezi nejlepší podle mě patří:
Martin Ručinský: Doma - počtení pro každého litvínovského fandu, pro každého hokejového srdcaře, pro každého patriota a snílka, který si jde za svým cílem
Milan Antoš: Devátého března - bývalý hokejista, dnes komentátor na České televizi, o těžkých a strastiplných životních zkušenostech, o nichž jste netušili, když jste jeho hlas poslouchali během hokejových zápasů
Tomáš Plekanec: Do detailu - hokejová hra není jen o gólech a nahrávkách, je hromada "černé práce", kterou divák tolik neocení, ale tým bez ní nemůže být úspěšný
Radko Gudas: Silnější pes - jaký byl vývoj hokejového obránce, kterého známe pro jeho tvrdou a nekompromisní hru
Luděk Bukač: Když si hráči diktují - legenda mezi hokejovými trenéry popisuje události, bez nichž by asi Nagano nebylo, ale které ukazují hokej a jeho hlavní hvězdy z úhlu, o němž se příliš nemluví
Ondrej Rusnák: Lidi se mají i hůř - zdravotní peripetie a životní překážky, které překonával tento slovenský hokejista, Vás přesvědčí, že se máte vlastně dobře, přestože si pořád zoufáte a stěžujete
Přes všechny hokejové příběhy ale mezi ty nejsilnější patří hlavně následující dva ze světa plaveckých závodů:
Barbora Závadová: Čtyři a půl minuty - náhled na kariéru z perspektivy mladé české plavkyně, kterou jsem do té doby neznal, je zábavný i poučný
Daniel Málek: Správný výsledek - jeden z nejlepších českých plavců se ohlíží za svými úspěchy na mezinárodní scéně
Právě příběh posledního jmenovaného mě potěšil asi nejvíc, protože v dobách kdy jsem ještě závodně plaval, tak byl Daniel můj vzor. Dodnes si pamatuju, jak jsem sledoval olympijské plavecké klání v roce 2000; každý den jsem si běžel koupit deník Sport s nejnovějšími výsledky závodů a sledoval jsem (nejen) české plavce v čele právě s Málkem.
Hned, jak jsem se začetl, jsem se chtěl o tento klenot podělit i se světem kolem sebe. Jako první mne napadl můj táta. Měl šiřší rozhled po sportovním světě než mám já, určitě by ho to zajímalo. Moc rád bych mu to poslal k přečtení, ale bohužel už jsem k tomu nedostal příležitost. Nakonec to doporučuji Vám - svým čtenářům - a doufám, že Vás tyto příběhy budou bavit stejně jako mě. A pokud jste sportovní nadšenci, třeba Vás zláká i knižní podoba těchto zpovědí. Pro Vás nebo Vaše blízké. Neváhejte, běžte do toho, ať toho někdy nelitujete (tak jako já).
Díky, že mě čtete. Brzy zase naviděnou.
Žádné komentáře:
Okomentovat